Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Bazální ganglia neboli bazální jádra (lat. nuclei basales) jsou oblasti šedé hmoty, které jsou uloženy hluboko uvnitř mozku, přesněji řečeno ve spodní části každé mozkové hemisféry. Jednotlivá bazální ganglia jsou obvykle označována latinskými názvy (neboť české názvy nejsou běžně zažité), například: nucleus caudatus, putamen, globus pallidus. Terminologická poznámka: Správnější než „bazální ganglia“ by bylo používat termín bazální jádra, neboť se jedná o shluky těl nervových buněk v oblasti centrálního nervového systému. Zažitý a hojně používaný termín „bazální ganglia“ je tedy technicky vzato nesprávný, neboť ganglia jsou struktury periferního nervového systému. Obrázek: Schematické znázornění polohy některých (nikoli všech) bazálních ganglií v mozku: nucleus caudatus (sestávající z anglicky označených částí caudate head + caudate body + caudate tail) a putamen jsou znázorněny oranžově, globus pallidus je znázorněn tmavožlutě. (Zdroj: By Lim S-J, Fiez JA and Holt LL (2014) How may the basal ganglia contribute to auditory categorization and speech perception? Front. Neurosci. 8:230. doi: 10.3389/fnins.2014.00230, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=44994759)

Autonomní ganglia jsou shluky buněčných těl neuronů v autonomním nervovém systému. V autonomních gangliích se nacházejí synapse pregangliových neuronů a postgangliových neuronů. Rozlišujeme dva typy autonomních ganglií: sympatická ganglia – autonomní ganglia sympatického oddílu, parasympatická ganglia – autonomní ganglia parasympatického oddílu. Viz také ganglion, pregangliový neuron, postgangliový neuron.

Ganglion je shluk buněčných těl neuronů v periferním nervovém systému. Ganglia jsou často vzájemně propojena a vytvářejí komplikované nervové pleteně. U člověka rozlišujeme tři hlavní skupiny ganglií. Jsou to: ganglia hlavových nervů – obsahují buněčná těla neuronů hlavových nervů, spinální ganglia neboli ganglia zadních kořenů míšních – v těchto se nacházejí buněčná těla neuronů senzorických nervů, autonomní ganglia – obsahují buněčná těla neuronů v autonomním nervovém systému. Pozor: Ganglion není totéž co bazální ganglia! Terminologická poznámka: Výraz „ganglion“ je středního rodu a skloňuje se následovně:   jednotné číslo množné číslo 1. pád ganglion ganglia 2. pád ganglia ganglií 3. pád gangliu gangliím 4. pád ganglion ganglia 5. pád ganglion ganglia 6. pád gangliu gangliích 7. pád gangliem ganglii Viz také neurony, periferní nervový systém.

Bazální metabolický obrat je jiný název pro bazální energetický výdej. Viz také metabolismus, metabolický obrat.

Bazální energetický výdej, bazální metabolický obrat neboli BMR (zkratka pochází z anglického názvu basal metabolic rate) je množství energie, které lidské tělo potřebuje pro udržení životních funkcí (tlukotu srdce, dýchání apod.) v úplném klidu. Klidovým stavem, který odpovídá bazálnímu energetickému výdeji, se rozumí: poloha vleže v klidu, bez pohybu, při normální tělesné teplotě, ráno nalačno, při okolní teplotě příjemné pro neoblečeného člověka, tj. v rozmezí 20–28 °C. BMR závisí mimo jiné na věku, pohlaví, výšce a hmotnosti. Spotřeba energie během fyzické aktivity se udává v násobcích bazálního energetického výdeje (který je pro každého člověka jiný, mj. v závislosti na pohlaví a tělesné konstituci), tedy v tzv. metabolických ekvivalentech (MET). Terminologická poznámka: K označení bazálního energetického výdeje se poměrně často používá zjednodušený název „bazální metabolismus“. Tento výraz je však poněkud zavádějící, neboť metabolismus označuje soubor chemických reakcí probíhajících v těle, nikoli množství energie v klidu. Viz také metabolický obrat, metabolický ekvivalent, celkový energetický výdej.

Bazální vrstva pokožky (lat. stratum basale epidermidis) je nejspodnější z pěti vrstev pokožky. Přímo pod bazální vrstvou se nachází škára. Bazální vrstva pokožky je tvořena především tzv. bazálními buňkami, které se neustále dělí a vznikají z nich keratinocyty. Mezi bazálními buňkami v této vrstvě pokožky jsou navíc rozptýleny dva další typy buněk: Merkelovy buňky a melanocyty. Obrázek: Vrstvy pokožky – mikroskopický snímek. Znázorněna je pokožka tlustého typu kůže (angl. thick skin), která se vyskytuje na dlaních a chodidlech a má pět vrstev (shora dolů): rohovou vrstvu (stratum corneum), jasnou vrstvu (stratum lucidum), zrnitou vrstvu (stratum granulosum), ostnitou vrstvu (stratum spinosum) a bazální vrstvu (stratum basale). Pod bazální vrstvou se nachází škára (dermis). V pokožce tenkého typu kůže (angl. thin skin) není přítomna jasná vrstva (stratum lucidum). (Zdroj: By Mikael Häggström, based on work by Wbensmith - File: WVSOM Meissner's corpuslce.JPG by Wbensmith. Layers were drawn according to image at Home Page of Deborah S. Dempsey, Department of Biological SciencesNorthern Kentucky University > V. SKIN > 2 LAYERS ([1]), CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=10759398 Viz také pokožka.

Bazální buňky jsou buňky, které se nacházejí v hlubokých vrstvách epitelu. Obvykle se jedná o relativně málo diferencované kmenové buňky, které zajišťují náhradu odumřelých epitelových buněk. Dělením bazální buňky vzniká: nová bazální buňka, buňka, která se postupně diferencuje (a zároveň je vytlačována směrem k vnějšímu povrchu epitelu). Bazální buňky se vyskytují například v pokožce, konkrétně v její bazální vrstvě. Jejich diferenciací vznikají keratinocyty, které postupně ztrácejí tekutinu, vystupují směrem na povrch a rohovatí. Z povrchu kůže se pak postupně odlupují nepatrné kožní šupinky. Kromě pokožky se bazální buňky vyskytují v mnoha dalších tkáních – například v čichovém epitelu, chuťových pohárcích, nadvarlatech, prostatě apod. Viz také buňka.